Martin Eduard

Stav: dobrý.

Na jednom z mezihvězdných letišť v Mléčné dráze si piloti a jejich přátelé ve stínu odpalovací rampy vyprávějí nejzajímavější příběhy ze svých životů…
Nejúspěšnější z této sbírky je zřejmě první, dobou vzniku nejstarší povídka Nová hvězda, vyprávějící o básníkovi, který přistane na planetě, jejíž obyvatelé neznají poezii. Rozhodne se tedy toto umění pro obyvatele planety „vynalézt“. Sbírka byla přijata poměrně příznivě, i když s námitkami, že jsou-li čteny povídky za sebou, zanechávají na čtenáři dojem monotónnosti. Většina povídek má podobnou strukturu: hlavní hrdina se dostane do bizarní situace, která se zpočátku zdá velice výhodná, ale záhy se začnou ukazovat její stinné stránky. Prózy jsou psány velice čtivým, vypracovaným jazykem a mají zvláštní poetickou atmosféru. Ani trochu neinklinují k vědě -například místo „planeta“ autor píše soustavně „hvězda“; dává přednost poezii před logikou.